Takzvaný ideový souboj pravice a levice je ve skutečnosti úplně o něčem jiném než o kolektivismu nebo individualismu. Kolektivní jsou oba a hledáni identity spojené s individuem, najdeme také v obojím. Souboj pravice a levice je prostě o tom vybrat si svůj styl schizoidnosti.
Zopakujme pojmy.
Levice víceméně tvrdí, že vlastnictví je krádež a směna amorální. (Moderní levice, podobně jako moderní pravice směřují k jakémusi hybridu zvanému sociální stát a Samuelssonovská ekonomie, ale to už je jen důsledek všeobecné rozplizlosti a absurdní snahou o kompromis inspirovanou aritmetickým průměrem nebo povolebními vyjednáváními.) Levičák tedy deklamuje, že trh je špatný a protože je špatný, musíme ho buď napravovat (sociální demokracie), uchvátit a zkrotit (socialismus) nebo zničit (komunismus).
Pravice je naopak z trhu nadšena. Trh a směna je výsledkem řádu. Jde o přerozdělování reality. Trh je tedy dobrý. Opět existuje několik odrůd pravice. Některá chce pro trh aktivně vytvářet podmínky, kde pak může ukázat, co umí; jiná zvaná laissez-faire se odmítá angažovat do institucionálního prostředí trhu a pouze zvnějšku zajišťuje jeho chod přes vymáhání smluv. (A možná sem patří i jistý druh pravicové anarchie, která se odmítá vměšovat vůbec, která splývá s anarchií levicovou a která uzavírá druhý pól naproti Samuelssonovi.)
Toliko nakolik tyto přístupy bývají prezentovány nebo se prezentují. Což je samozřejmě iluze.
Zde je pracovní verze toho, jak že to vlastně všechno může být.
Levice si je vědoma iluze trhu. Trh je důsledek našeho magického myšlení. Vlastnictví jakbysmet. Staří indiáni měli pravdu, když říkali, že zemi nebo cokoliv jiného nelze vlastnit. Levičáci se snaží imitovat indiány. Jak dopadli indiálni víme. Ten paradox je v tom, že tak dopadli, přestože měli pravdu a dokonce právě proto. Indiáni, do jejichž života bylo organicky včleněno magické myšlení, podcenili magické myšlení bílého muže urvané z řetězu (tj. magické myšlení jehož si osoba sama není vědoma) a prohlásili ho za nesmysl, který nefunguje. Problém je, že nesmysl může mít velkou sílu a fungovat může (ačkoliv v nejdestruktivnějším slova smyslu – odtrhuje nás od reálna/boha/manitoua).
Tedy levičáci a indiáni mají prvdu, že vlastnictví i trh jsou iluze/nepravdy/nereálna. Nicméně levičáci bojují za schizoidní čistotu a odmítají trh i instituci vlastnictví přijmout. Jenže on tu je a i levičácká snaha o jeho odmítání ho paradoxně posiluje. Čím více levice, tím více skutečného boje proti trhu, takže umírněné levičáctví lze prohlásit za schizoidnost a radikální levičáctví v praxi (zestátňování) za schizofrenii. Není vůbec náhoda, když se Stalinismus a schizofrenie staví vedle sebe.
Pravice naopak trh a vlastnictví uznává. Pravice ignoruje iluzornost naší reality. Dělá to zjevně a přesvědčit se o tom lze v úvodním kurzu ekonomie, kde je trh definován. Pravice hraje trochu jinou hru: hru do počátku iluzorní a schizofrenní. Musíte uznat vlastnictví a trh. Směnu a hodnotu. Bod nasycení a indiferenční křivky. Racionálního spotřebitele. Atd. Poté, co to uznáte, je svět redukován do několika rovnic nabídky a poptávky a vy se pohybujete ve světě bludů z ekonomických učebnic (ekonomické učebnice však směnu nevymyslely, toto zlo i dle bible bylo už dávno).
Nyní je vcelku jasné proč je jednodušší odmítnout pravici. Její iluze je zjevná; její snaha o čistotu prostě i přes iluzi pravicových médií hapruje. Pravice hraje primitivnější hru a lze ji prokouknout snáze, za předpokladu, že pochopíme podstatu magického myšlení a schizofrenních bludů.
Levice a její snaha o čistotu skutečně útočí na podstatu našeho problému: na směnu. Levice dobře popisuje v čem nás směna doslova kurví (povšimněme si, co znamená “kurva” -> žena, která směňuje radost a extázi, jež je z definice nesměnitelná a směnou degraduje). Levice ale obvykle skáče na tu schizoidní past. Když je něco špatně, je potřeba to odmítnout a být čistý. A v tom je ten klasický problém, že právě tím se umažeme na max.
Právě proto musela levice čekat až na svůj nový psychoanalytický proud, který levičáky typu Čulíka, Kellera atd. střídavě děsí a ohromuje natolik, že ho raději nechtejí chápat a občas ho i citují. Proud Žižeka, který říká, že trhu, jakožto celosvětovému schizofrennímu bludu, podobně jako naším sexuálním perverzím, není možno se vzpírat (ani není možno ho pravicově adorovat), protože to ten trh, který je zlo, jen podporuje.
Trh je zkrátka třeba nechat být, zapojit se do něj a brát ho jako nutné zlo. Já bych si dovolil přijít s možná první originální myšlenkou na toto téma, s myšlenkou, kterou se snažím prosazovat: do trhu je třeba se zapojit sice bez vnitřního nadšení, ale s kapitalistickou vervou. Zkrátka být na něm efektivnější než kapitalisté a napomoct tak jeho rozpadu zevnitř za vědomí toho, že to co děláme je patrně jedna z nejperverznějších věcí na světě. Pokud chápeme výše popsané iluze, tak máme na trhu ohromnou počáteční konkurenční výhodu a lze jí využít. Plus máme dobrý záměr a tomu Reálno skutečně přeje vše dobré. Jak říká tuším Žižek o budoucí společnosti: samozřejmě že budou existovat supermarkety, samozřejmě, že budou existovat ceny a samozřejmě, že bude existovat konzum. Ale tyto směnné úchylky nebudou v centru dění. Budou brány jako nutné zlo, které asi do jisté míry musíme přijmout, abychom pocítili reálno. Trh již nebude v centru dění a směna nebude považována za dobrou (avšak nebude se proti ní bojovat se Stalinistickou urputností). Trh nelze ani krotit nebo ničit, trh nelze ani adorovat. Trh je potřeba přijmout se všemi našimi kompenzačními úchylkami a zabývat se konečně něčím jiným. Ono to pak pomalu přejde.
