Magické myšlení je například to, když si člověk říká, že musí dojít na roh ulice aniž by se nadechl, jinak by mu chípl pejsek. Magické myšlení ovšem není jen to.
Magické myšlení je spojeno se schizoidností. Samo totiž obsahuje rozpojení reality na realitu vnitřní (kterou kontrolujeme) a realitu vnější (kteroužto manipulujeme skrz realitu vnitřní). Dá se to popsat i jako kauzalita. “Udělej něco s vnitřní realitou a stane se něco s vnější realitou.”
Obvyklá interpretace je, že minulé společnosti upadaly do magického myšlení. Do tmářství, dá se říct. A to bylo odstraněno s osvícenectvím. Už žádné babky kořenářky, čarodejnice nebo rituály totemu. Tomu dnes říkáme nesmysly magického myšlení, které jsou tolerovatelné s posměškem maximálně u malých dětí. A nevidíme si na špičku vlastního nosu.
Mě se totiž tak nějak zdá, že to celé bude jinak. Co když si minulé společnosti naopak tu více či méně byly vědomy lidské potřeby a nedokonalosti v tom, že prostě magickému myšlení propadáme podobně jako jiným hříchům? A právě proto byly stvořeny rituály. Co když naši předkové nebyli až takoví idioti, aby si mysleli, že když spálí desetinu své úrody, tak se objeví hodný bůžek, co jim dá 3x více? Co když ty oběti nebyly až tak docela vůči okolnímu světu, ale právě vůči svému nedokonalému myšlení, které prostě do magična neustále tenduje. Obdobně jako myšlení tenduje do schizoidnosti a oddělenosti od světa. Máme možnost uzřít, jak je to “špatně”, ale kašleme na to a naopak si říkáme jen houšť.
Proč by to naši předkové dělali? Protože se mi zdá, že pokud budeme magické myšlení ignorovat, tak nás s jeho obrazy, představami, úkony a nadějemi pohltí natolik, že už nebudeme vidět Reálno a nebude s čím srovnávat a tudíž magické myšlení nebudeme schopni identifikovat a oni si této pasti nějak byli vědomi. Neboli si byly vědomy nutnosti nenechat pohltit synchronicitu (Boha) kauzalitou (deduktivním redukcionistickým myšlením), když už nám tedy vyhnáním z ráje byla 100% synchronicita (splývání s jednotou) odejmuta.
Tím nechci říct nic jiného, že naše postosvícená společnost žije v největší temnotě. Že zánik institucionalizovaných rituálů, kterým bylo možno ještě rozumět, pokud jsme dokázali žít s jistým paradoxem, nahradily magické rituály ještě početnější a skryté. Takové, které si na pravdu nikoliv jen hrají, ale které se za pravdu prohlašují. A vzhledem k tomu, že jsou extrémně rozšířené, se totalitní pravdou stávají. Tyto beliefs / obrazy ale na Reálno / Boha, které existuje, narážejí. A proto máme stále cyklické revoluce ve stylu STOP & GO.
Vždyť co jiného než magické myšlení je myslet si, že pokud máme výrobek s určitými parametry, jsme lepší než kdosi jiný nebo naše staré já bez výrobku? Není snad magické myšlení, když se domníváme, že hodíme-li jakýsi papír do jakési bedny v rámci procesu zvaném demokratické volby, že tím měníme společnost. Magické myšlení je víra, že když zachráníme v ZOO jakýsi druh zvířátek, přičemž ona patrně stejně vyhynou a během procesu zachraňování vyhynou tisíce jiných nepovšimnutých druhů, tak zachráníme Zemi potažmo Sebe. Magické myšlení jsou rovněž peníze: víra v něco, co neexistuje a tudíž to existuje. Magické myšlení jsou víry v existenci samotné společnosti (není náhoda, že teorie společenské smlouvy jsou právě produktem osvícenectví). Magické myšlení je popis Boha ateistou: jakýsi panák, co kouká na dementní věřící z obláčku.
A tím se dostávám k nejrafinovanějšímu typu magického myšlení, které tak nějak shrnuje výše uvedené. Je jím magické přesvědčení, že můžeme být bez magického myšlení (aneb žít v čistotě).
