Tenhle blog nekončí, ale jsem momentálně natolik vztížen, že to tu je prostě pauznuté. Dovolím si jen poznámku k tomu co je hřích, zpověď a rozdíl mezi protestantizmem a katolictvím. Přičemž toto bude, možná poněkud překvapivě, obrana katolictví (nikoliv proti ateismu, ale proti protestantismu). Jinými slovy, ta dvojjakost unitř křesťanství, katolíci vs. ptotestanti, jsou opět tím číslem dva, opět tou binární hrou jako je levice-pravice, chudý-bohatý, nebo falus ANO – falus NE.
Ale popořádku.
Hřích existuje. Existuje jakési vodítko jak žít, jakási podprahová řeka. Každý pokus ji ztvárnit slovy (Desatero), nebo ji dokonce zracionalizovat (zákon) nebo ji podprahově vynucovat (společenské normy) skončí katastrofou. To ale neznamená, že to vodítko neexistuje. Popsat ho lze tím lépe, čím neurčitější prostředky (slova, malby apod.) použijeme. Právě proto nejlepšín kázání nebo umění je to, které je co nejmíň konkétní a proto knězové mluví o nějaké Golgotě a podobných kecech. Nicméně i přesto by se to měli naučit jinak a používat sice stále obrazy, ale jednak nám adekvátní obrazy a jednak na přijímání oněch obrazů musíme být připraveni, což bohužel nejsme.
Nicméně to je jen poznámka na okraj.
Gró věci je, že když tyto nevyjádřitelné normy porušíme, tak si toho jsme minimálně podvědomě vědomi. (Pokud jsme si toho všeho vědomi na vědomé úrovni, což je naše cesta se tam dostat, tak už žádné hříchy nepácháme). Vtip a rozdíl mezi katolictvím a protestanstvím je ten, jak se k hříchu staví.
Protestanti, jichž jsou Češi potomci, si oním hříchem připraví věčné zatracení. Nevýhoda tohohle přístupu je, že odchylky od algoritmu děláme všichni, takže 100% protestant je pronásledován pocitem viny a pekla na doah.
Katolíci (a pravoslavní především) mají boží milost a zpověď, která jim hříchy zresetuje. Nevýhoda tohohle přístupu je, že vypočítavý/líný člověk se může domnívat, že hřešit není problém. Výhoda je, že tenhle systém neprodukuje schizoidy přesvědčené, že se musí zničit.
Je na čase si tak nějak uvědomit, že to vodítko tu existuje a je potřeba ho dodržovat až ke konci svých sil. Ale zároveň to nelze přehánět. Život je právě o tomhle kompromisu, který je jako se snažit nechat protnout mimoběžky.
3 Comments
Hezký-jasně stručně výstižně.Problém milosti a hříchu. problém lenosti a problém frenetické snahy něčeho konkrétního dosáhnout…konkrétního co jen skrývá tu podzemní řeku. víc a víc mám dojem, že je potřeba být obezřetný a vnímavý vůči tomu co nás přesahuje v naší konkrétní lidský existenci, ale stavět na maličkostech a nechat to za obzorem trošku otevřený. ty máš jinde obzory v tomhle matrixu už jinde neý já.ale to nevadí. když se podívám na to co řeším v sobě v práci a nebo doma,tak vím,že řešíme to samý. jen z jiný perspektivy. to, že ani zbla nechápu tvůj následující příspěvek, pouze mám jakejs takejs feeling, satisfakci, že se potvrzuje to co jsme už vnímali neznamená že na základě toho, že ti jako bytosti (nikoliv personě)důvěřuju nějak nerozumím. faktem je ovšem je, prostě řeším to co den za dne přináší. zda jsem opravdu připravenej na cokoliv a zda opravdu tyhle lidský maličkosti jsou fundamentem co se opakujou v jakékoliv konfiguraci matrixu i za jeho závojema se ukáže. samozřejmě, že bych nerad zjistil, že jsem se mejlil. ale přesvědčení toho se nevzdávám.balancuju mezi nejsným tušením hříchu a milosti a zviditelňuju se mne to v tom malým vesmíru co obývám. jak nahoře tak dole, jak v mikrokosmu tak v makrokosmu….gnostická cesta byla dána tobě…já hledám na tady
Co se tyce toho druheho postu, tak problem bude jen ten argot-jazyk. Jinak je to proste pochopitelne. V celem tom sem se snazil rict, ze neco, co se tvari ze je A a vsichni o tom tvrdi, ze to je A, je ve skutecnosti B. Pricemz B samozrejme celou dobu davalo vetsi smysl, ale proste vsichni opakuji A.
Zaroven o tom, ze A je ve skutecnosti B, vedelo opravdu hodne lidi, kterym rozhodne nehrozilo steti hlavy, kdyby rekli, ze A je B. Ale oni to nerekli a koukali jak vsichni tvrdi nesmysl.
A nesouhlasim, ze moje cesta je gnosticka a tamta je tam. Vsichni obyvame tutez realitu a je to jen o tom, jestli se clovek pusti svych slasti a strasti a mira s jakou to zvladne.
Jedna vec je nic netusit a nevidet.
Druha vec je tusit a vedet, ale nedelat.
Treti vec je se snazit s tim neco strasne neohrabane delat (kupodivu to vysledky prinese!).
No a aby to nebylo tak jednoduchy, tak do jisty miry jsme my vsichni ve fazi 1 2 i 3. (Faze 4 osviceni nechame stranou).
Problem je, ze clovek proste MUZE tusit a vedet a nedelat ALE nesmi si pro to nachazet omluvy.
Pamatuju se na tvy alkoholovy stavy, kdy jsi tvrdil, ze potrebujes si rano dat kaficko nejlip s nejakou kockou. Na tohle, jako na nic jinyho, clovek nema narok, dokud se toho nevzda a pak to sice prijde, ale uz to neni potreba a neni tam logicky ta slast z naplneni. A to vime uvnitr sakra dobre a proto si pestujem ty prekazky.
Nemam pocit, ze zrovan ja bych resil neco gnostickyho. Pokud to teda nejsou penize.
Nebo to napisu jeste jasnejc. V Evrope jde o kejhak, jako vzdycky a tohle se bude snazit prekonat WWII. Tak jaka gnoze, kurva. Jde o preziti. Doslova jako kdyby na tebe nekdo strilel. To neni cesta dole, to je cesta sebevrazdy.
S tim, ze tzv. male veci jsou dulezite a velke nejsou dulezite, protoze maji svou vlastni dynamiku, to je samozrejme pravda. Ale dost casto si mezi ty velke veci, schovavame i neco, na co proste dosahnout muzem. Je to za rohem, jen se podivat.
To, ze uz ti nerikam, at jdes… tam..neznamena, ze si to nemyslim. Je to jen nase schizoidni dohoda.